Před pár dny jsem sáhla po knize Šťastně až do smrti, kterou už jsem měla dlouho doma, ale nejprve jsem se rozhodla přečíst si anotaci. Co je to za šílenost? Ptala jsem se. Přesto jsem začala číst a po přečtení první kapitoly jsem musela otázku zopakovat. To jako fakt?
V první kapitole totiž muž jménem Christian vezme dodávku, počká si na svou manželku, kterou od srdce nenávidí a která tam chodí pravidelně běhat, na odbočce u lesa a následně ji dost brutálním způsobem srazí.
Později se dozvídáme, že tito manželé spolu prožili přes dvacet let a byli si navzájem oporou, když jejich jediný syn prodělával těžkou nemoc. Kde se vzalo tolik nenávisti? Christian se zamiloval do mladší ženy, Zenie, se kterou manželku už několik měsíců podvádí. Pravda však vyjde najevo a Leonora je odhodlaná udělat naprosto cokoliv, aby manželství zachránila. Naopak Christian není schopen ustát tlak ze strany manželky (i milenky) a situaci řeší po svém.
Co se děje později se můžete dozvědět z anotace, ale já říkám: nedělejte to! Nečtěte ji! Připravíte se tím o to nejlepší z knihy! Ta se totiž neuvěřitelně rozjede a je to obrovská pecka. Mě úplně rozsekala. Proto, že jsem žena a manželka, vnímala jsem příběh hodně intenzivně.
Takový konec jednoho manželství je totiž masakr. Nebyl to milostný příběh, jak uvádí anotace - právě naopak - byl to příběh o konci lásky, o zradě, o nevěře, o bolesti a o tom, co to všechno dělá s myslí našich hrdinů (takže hodně psychologické, to miluju). I když celým příběhem prostupuje jakési erotično, které vychází z činu, kterým Christian a Zenie ukončili jeho manželství, rozhodně ten příběh o tom není. Je mnohem hlubší, syrový a nervy drásající.
Christiana jsem upřímně nenáviděla, choval se jako malé dítě, jako zamilovaný kluk, slepý, sobecký, neschopný přijmout zodpovědnost a postavit se problémům čelem. Jen zbaběle uplákal. Naopak Leonoru jsem dlouho chápala, soucítila s ní, vnímala její bolest a žal. Až mnohem později jsem si uvědomila, jak moc byla hloupá, když tolik bojovala o tak nanicovatého chlapa, jakým byl Christian.
Na Zenii jsem si názor neutvořila, kromě toho, že svedla ženatého muže, o ní moc nevíme, protože nemůžeme nahlédnout do její hlavy.
Naopak myšlenky a pocity Leonory a Christiana jsou tu velmi barvitě vykreslené a je to přesně to, co dodává příběhu na uvěřitelnosti. Ano, toto by se klidně stát mohlo. Vím, jak zoufale se Christian cítil, než šlápl na plyn - ale neschvaluju a nechápu to samozřejmě. Vím a chápu, jak moc zuřila Leonora, když ho přistihla se Zenií a taky když se dozvěděla ještě mnohem horší věci. Dokážu si to představit v reálu.
Celý příběh má ještě jednu dějovou linii, tu jsem zatím nezmínila, protože mi v knize hodně vadila. Bylo to vyprávění bývalého detektiva Holgera, který příběh Leonory a Christiana vypráví své dceři a vlastně i nám. Holgerovo vstupování do děje mně však hodně vadilo a celý děj brzdilo. Naštěstí to byly jen krátké pasáže. Taky bylo velice nereálné, že by Holger znal celý příběh, všechny detaily, dokázal to dokonale zrekonstruovat - ale až teď, když už je v důchodu. Tehdy, když se případ sražení autem řešil, se mu pachatele odhalit nepodařilo.
Na příběhu mi taky moc neseděl věk hlavních hrdinů. Jelikož jsem o polovinu mladší, působili na mě staře, v anotaci vůbec nemuselo být zmíněno kolik jim je let. Já jsem si je stejně představovala tak o deset let mladší, beztak se tak chovali.
Celkově anotace, jak už jsem jednou zmínila, je na knize to nejhorší a nakladatelství Metafora by si mělo najít lepšího redaktora ☺ Byly tu i chyby v překladu, dvakrát se tu můžete dočíst, že Christianův poměr trval stejně dlouho jako stavba školy, tedy několik let, což byl samozřejmě nesmysl a trvalo to "jen" několik měsíců. Obálku by si kniha zasloužila také lepší...
Autorskému duu píšícímu pod pseudonymem Anna Ekberg však tleskám, děkuji za úžasný zážitek, sice depresivní ale dokonalý. A těším se, až se pustím do jejich další knížky s názvem Ztracená.
Pokud hledáte něco, co je jen trošku detektivka, o něco více thriller a hodně velká psychárna, tak Šťastně až do smrti rozhodně doporučuji!
Anna Ekberg: Šťastně až do smrti. Metafora, 2018. 368 stran.
Hodnocení: 4,5✰/5✰
Žádné komentáře:
Okomentovat
Četli jste některou ze zmíněných knížek? Nebo doporučujete jinou? Podělte se!