Je lepší, nebo horší než Hana?

Recenze k románu Tiché roky

Tento název jsem zvolila z prostého důvodu, jsem totiž přesvědčená, že snad každý čtenář bude mít tendence srovnávat Tiché roky Aleny Mornštajnové 

s jejím zatím nejúspěšnějším románem Hana. Není to nic nepochopitelného a sama jsem si také dovolila tyto dva romány porovnat. A hned na začátek 

si dovolím i na tu otázku odpovědět, stejně jako napsala jistá uživatelka Databáze knih: Tiché roky jsou o chlup slabší než Hana. Jenže sejde na tom vůbec?

Já jsem přesvědčená, že na tom nezáleží. Hana je jen jedna a obzvláště se povedla. Byla dechberoucí, byla "wow". Ptala jsem se sama sebe, jestli paní Mornštajnová dokáže udržet tu laťku stále tak vysoko a teď si myslím, že to pro ni rozhodně není problém. Tiché roky jsou prostě dalším skvělým příběhem. Příběhem o minulosti i současnosti, o kostlivcích ve skříni, o vztazích...

Máme tu dvě hlavní postavy - Bohdanu, zvláštní zamlklou dívku, a Svatopluka, jejího tátu, starého morouse. Ti dva spolu mají velmi velmi špatný vztah a postupně je nám odkrýváno, proč tomu tak vlastně je... Myslím si, že takový úvod do děje je bohatě dostačující. Poslední dobou jsou totiž oficiální anotace k románům na můj vkus příliš "odhalující", sdílné. Skutečně si myslím, že je lepší zasednout ke knize a nic o ní nevědět. Sama jsem se dočetla o tomto románu příliš mnoho informací, což mě následně při četbě mrzelo. To, co jsem se měla dozvědět až v poslední třetině knihy jsem věděla už z recenzí a komentářů. Proto více neprozradím, abych vás nepřipravila o momenty překvapení a napětí.

Celý román je komponován chronologicky avšak ve dvou liních, které se postupně někde v druhé polovině knihy setkají. Ta první je vyprávěna z pohledu Bohdany, je v ich formě a začíná jejím dětstvím. Druhá je z pohledu Svatopluka a začíná krátce před jeho narozením, ale je psána v er formě. Moc se mi líbily autorčiny hrátky s poslední a první větou kapitoly. Na jazyk, který Alena Mornštajnová používá už jsem si zvykla, není nijak zvláštní, přesto je mi jakýmsi způsobem blízký. Rozhodně se dobře čte. Děj se odehrává v Praze (do Bohdanina narození) a posléze ve Valašském Maziříčí, autorčině rodném městě, kde se odehrával i děj Hany.

Nyní si dovolím drobné srovnání s jiným románem Aleny Mornštajnové - Hotýlkem. Ten mě totiž bohužel příliš neoslovil. Byl vyprávěn z příliš velkého odstupu a já jsem si nedokázala k jednotlivým postavám najít cestu, možná i kvůli tomu, že jich tam bylo příliš a děj obsáhl příliš velké časové období. I v Tichých rocích čas plynul velmi rychle, autorka se jen málokdy u nějaké historky více zastavila a rozpovídala. Vždyť je tu zachycen téměř celý Svatoplukův život, dobrých sedmdesát let - od konce třicátých let, přes světovou válku  a socialismus až do dnešní moderní doby plné notebooků a chytrých telefonů. Jelikož já jsem socialismus nezažila, číst o něm mě moc bavilo. Dokonce jsem měla docela ráda i Svatopluka, možná jsem jediná, mezi jednotlivými postavami rozhodně oblíbený nebyl. Jenže způsob, jakým jej a jeho osud spisovatelka vykreslila mě oslovil, dojal. To je ten podstatný rozdíl oproti Hotýlku, tady byly dvě hlavní postavy, obě docela dobře vykreslené, i když Bohdana možná o něco méně. Ostatní postavy, třeba Eva nebo Běla už mi připadaly docela ploché. Nevadilo mi to.  Je to tak lepší. Že se vše zaměřilo na otce a dceru. I Bohdanu jsem měla ráda, ona se však moc neprojevovala, na rozdíl od svého otce.

Co ještě činí tuto knihu tak čtivou? Kromě onoho skvělého vykreslení hlavních postav, přirozeného jazyka a zasazení do zajímavé doby je to pointa - rodinné tajemství. To je tady vlastně to nejdůležitější. Bohdana na začátku příběhu pojme podezření, že před ní otec cosi tají a zatímco my se to tajemství dozvídáme postupně se Svatoplukovým příběhem, ona (Bohdana) se k němu bude muset dopracovat sama. A otázkou je nakolik se jí to podaří...

I když se tady nejedná o žádný wow efekt, obrovský zvrat nebo šok, kniha je báječná. Není to totiž žádný thriller, psycho román nebo detektivka. Tohle je příběh ze života, který se mohl stát v každé rodině. A já myslím, že se i v různých podobách stal. Lidé jsou totiž různí a osud je nevyzpytatelný - když se to dá dohromady může vzniknout špatný, nebo i dobrý rodinný příběh; a v rukou šikovné spisovatelky rozhodně báječný román.

Alena Mornštajnová: Tiché roky. Host, 2019. 296 stran.