Z deníčku české au-pair

 Všechno nejlepší, Anno

Po dlouhé době jsem sáhla po knize od české autorky. Nechala jsem se totiž zlákat nejen krásnou obálkou ale i anotací, která mi připomněla čas strávený v zahraničí. 

Hlavní hrdinka Anna v den svých 29. narozenin zjistí, že ji přítel podvadí. Musí se odstěhovat a přijde i o práci v jeho firmě. V zoufalství kývne na nabídku práce jako au-pair nedaleko Londýna.

Já sama jsem nebyla pracovně ve Velké Británii, ale v Irsku, nicméně spousta věcí, které autorka popisuje byly jako přes kopírák. Až na velký rozdíl mezi mnou a hlavní hrdinkou Annou, kterou jsem nemohla vystát, k tomu se ale ještě dostanu.

Nezjišťovala jsem si, zda je kniha autobiografická, ale vše tomu nasvědčuje. Působí velmi autenticky, skoro jako deníkové záznamy, vše popisuje do detailu a věrohodně. Na druhou stranu už kvůli autorce doufám, že autobiografická není, protože pokud je autorka a Anna tatáž osoba, styděla bych se vyjít s takovou knihou na světlo světa vzhledem k jejímu příšernému chování.

Co se týče literární kvality, ještě se vrátím k tomu označení "deníkové záznamy" - když jsem byla poprvé na tři měsíce v Irsku, vedla jsem si deník. Zapisovala jsem tam vše, co jsem dělala a pak jednotlivé dny přepisovala do mailu a posílala rodině a známým, kteří o mé zápisky z Irska stáli. Kniha Petry Jirglové nemá o nic lepší kvalitu, než byly tyto mé zápisky a taky vypráví Anniny lapálie od A po Z, mnohdy až zbytečně detailně, když popisuje třeba to, jak Anna uklízela dům.

Protože jsem knihu četla jako e-knihu a na mobilu, dalo mi čtení docela zabrat, bylo to náročnější. Moc tomu nepomohla ani obecná čeština, ale jsem tak nějak ochotná to autorce odpustit, neboť hlavní hrdinka je Pražačka a nepřipadá mi ani dostatečně způsobilá k tomu, aby se dokázala vyjadřovat spisovně. Co mě ovšem nejvíce vytáčelo a bylo horší než obecná čeština, bylo psaní přímé řeči poté, co Anna dorazila do Anglie. V momentě, kdy na ni promluvil rodilý mluvčí, přímá řeč vždy začínala první větou v angličtině a teprve poté přešla do češtiny: "Oh, come on, přece se nebudeš bát slepic!", "So...tady mají misky s vodou...", "Ok, tak bye bye now." a další a další. 

Tím se dostávám k jedné jediné výhodě e-knihy a totiž, že jsem si mohla ukládat citace. Věřte nebo ne, mám jich tady desítky, možná i sto a nebojím se je použít :D

Jak už jsem na začátku zmínila, Anna nebyla sympatická postava a já pro ni mám bohužel jen jedno vhodné označení shodující se označením přežvýkavého sudokopytníka. Anna hned na začátku knihy zažije rozchod, její milovaný Radim ji už nějakou dobu podvádí se sekretářkou. A čtenář si v průběhu knihy uvědomí, že vlastně Radima naprosto chápe. Nějaké náznaky tu byly už na začátku knihy, kdy je Anna ještě v Praze. Zálibu ve večírcích a chlastačkách v jejím věku, to nebudu raději komentovat, každý to máme jinak, ale vadilo mi na ní, jak je povrchní a soudí lidi podle vzhledu a majetku. Souvisí s tím i to všudypřítomné "značkování", kdy každá věc, kousek oblečení i jídlo musí mít nějakou značku (bundička z Manga, mikina Adidas, džíny Armani, kosmetika MAC, oběd v La Republice, nákupy v Palladiu, serály na Netflixu a dokonce ani ty krabice nemůžou být obyčejnými krabicemi, ale musí být IKEA). Naštěstí se toto značkování zklidní po příjezdu na venkov, který je však pro Annu pod její úroveň a nakonec se zhlédne v bohaté ženě ze sousední vesnice Robin. Protože Robin je super, je bohatá a má krásný dům.

Anna je hned od příjezdu v rodině nespokojená. Jenže místo aby se alespoň trochu snažila, fláká se, nedělá svoji práci, je schopná celé dopoledne prospat a večer si v klidu dát se svou zaměstnavatelkou skleničku a cigáro. Je pravda, že Anna jela do Anglie jako au-pair a skončila jako holka pro všechno, ale vzhledem k jejímu (ne)vztahu k dětem to tak bylo asi lepší (pro ni i pro ta osmiletá mimina). Její přístup mě ale opravdu šokoval. Třeba když nevenčila psy a zaměstnavatelce lhala, že je venčí. A pak byla schopná se s ní pohádat, řvát na ni, běžet do pokoje, třísknout dveřma a hystericky brečet jako malé dítě ("Třískla jsem dveřmi, skočila na postel a hlasitě brečela"). A to dělala opakovaně, ale začala už velmi krátce po příjezdu.

Jako malé dítě se chovala i pokud šlo o vztahy s muži. Třeba tím, že se nepoučila a byla ochotná strčit tu ruku do ohně a spálit se podruhé, potřetí... A co teprve ty zástupy mužů, které o ni měly zájem? Anna měla  příliš vysoké seběvědomí a pozornost mužů si natolik užívala, že ani nebyla schopná se rozhodnout, kterého z nich vlastně chce.

Je toho ještě spousta, co Anna totálně pokazila při svém pracovním pobytu a co jsem si zaznačila během čtení: vzít si práci navíc u Robin a pak nepřijít, zaspat do nového zaměstnání, brát si peníze od všech aniž by jí to bylo blbé, neozvat se dva měsíce rodičům a pak říkat "Maminečko, mám tě moc ráda!", odkopnout nejlepší kamarádku, nazvat handicapovaného kluka kriplem atd atd. Anna je prostě příšerná postava, snad ještě horší, než Barry Lyndon. A když před koncem prohlásila: "Nevím, co se to se mnou děje, zřejmě se ze mě stává lepší člověk.", já jsem ten pocit neměla, ještě dlouho ne. Ano, postava Anny prošla jakýmsi vývojem a je pravda, že uplně na samotném konci mi svým rozhodnutím udělala trošku radost, pořád jsem v ní ale viděla tu sobeckou, nesamostatnou a lehce hloupou třicátnici, která používá výrazy jako "velbloudí hodóbožový kabát" a "holka krev a mlíko".

Bylo na knížce vůbec něco fajn? Bylo. Třeba humor, ale toho tam taky moc nebylo. Moc se mi líbil nápad restaurace, která pronajímala piknikové koše. Patnáctiletý kamarád John, který musel té třicetileté trosce radit, co se životem. A nejvíc se mi líbilo to, jak mi kniha připomněla mé dva pobyty v Irsku: nebezpečný kohout, dva psi, zmatená zaměstnavatelka, která pije v autě kafe z klasického hrnku (a při tom řídí), neustálý déšť, běhání v té krásné přírodě, velké a krásné domy, styl stravování, povaha místních lidí a tak dále. Bylo moc fajn si to opět připomenout a vidět, že je to takhle podobné v těch končinách ve více domácnostech.

Doporučuji spíše nenáročným čtenářům, jako oddechovku. Vím, že kniha se mnoha čtenářům líbila, za mě to bylo hodně slabé ale největší podíl viny na tom nese strašná hlavní hrdinka.