Hledá se dokonalý young adult thriller!

Recenze na knihu Návod na vraždu pro hodné holky

Ještě před pěti lety jsem si říkala, že na trhu stále chybí jeden žánr a to detektivky, thrillery pro mládež. Uteklo sotva pár let a už jsou takové k dostání i na pultech našich knihkupectví. Nadšení pro tento žánr má ale za následek i vysoké nároky. Proto poslední dobou pátrám po dokonalém young adult thrilleru, který by byl přesně tak "wow" jako některé thrillery z kategorie "adult".

Mnoho jsem jich zatím nepřečetla, to se přiznávám, ale jedním z prvních byla Sadie (žádné nadšení se nekonalo), potom Křiváci (mnohem lepší ale stále nenaplnili má očekávání) a později jsem sáhla i po něčem z domácí tvorby - Pamatuj na smrt od Aleše Novotného. A opět stejně jako v případě Křiváků, ani tady jsem nehodnotila plným počtem hvězdiček...

Nyní se mi do rukou dostala novinka nakladatelství Cosmopolis, kniha, která vyšla právě včera a upoutá už názvem: Návod na vraždu pro hodné holky. Jde o příběh středoškolačky Pippy, která si jako svoji závěrečnou školní práci přd maturitou vybrala docela nebezpečný projekt. Rozhodla se otevřít pět let starý případ zmizení středoškolačky Andie, z jejíž vraždy byl obviněn Andiin přítel Salil Singh. Sal se však už hájit nemůže - krátce po obvinění spáchal sebevraždu. Tímto gestem jakoby se k vraždě přiznal a v podvědomí obyvatel ospalého městečka Little Kilton už navždy zůstane odporným vrahem. Přesto, že tělo Andie se nikdy nenašlo.

Pippa je však přesvědčená, že Sal vraždu nespáchal a chce dokázat jeho nevinu. Spojí se se Salovým bratrem Ravim, který jí pomůže s pátráním - to však může být pro oba zúčastněné nebezpečné. Někdo totiž rozhodně nechce, aby se Pippa ve starém případu rýpala...

Musím se přiznat, že jsem s knihou měla zpočátku velký problém. Objevují se tady totiž všechna klišé, která na YA knihách bohužel nemám ráda. Když pominu, že nejlepší kamarádka hrdinky je lesbička (jo tohle je snad kvóta pro vydání každého YA románu...) hodně mi vadilo, že zpočátku kniha působi jako multi-kulti agitka. Ne, že bych byla rasistka, jen mě překvapilo, jak Pippa přemýšlí. V rámci "boje proti rasové diskriminaci" Pippa totiž naznačuje, že chudák Salil byl z vraždy obviněn především kvůli svému indickému původu. Přitom proti němu byla objevena spousta důkazů... Chápu, že Pippa nechtěla uvěřit tomu, že milý kluk zabil svoji přítelkyni, proč do toho ale zatahovat rasovou diskriminaci...to nechápu. Už kvůli tomu je prakticky od anotace jasné, zda Sal Andie zabil nebo ne. 

Nechápala jsem tedy, proč je Pippa tak přesvědčená o Salově nevině a zpochybňuje důkazy svědčící proti němu, přitom sama staví na vlastních důkazech, které jsou fakt chabé, vycucané z prstu a velmi velmi snadno zpochybnitelné.

Tady ale končím se vším negativním. Autorka nerozpitvávala rasovou otázku na více stranách a naopak se jí podařilo rozjet úžasný a velmi napínavý příběh i se spoustou zvratů. Pippa je neuvěřitelně chytrá a to souvisí právě i s tím, že staví na velmi chabých důkazech a nápovědách. Všechny její teorie se mohly zbořit jako domeček z karet, ona se ale dokázala drobnými a zároveň pevnými krůčky posouvat v pátrání vpřed a i když se některé její teorie nepotvrdily, nerozhodilo ji to.

Já jsem si ale mnohem více než Pippu oblíbila Raviho. Ten měl mnohem více důvodů tvrdit, že Sal je nevinný a byl rozhodnutý udělat všechno proto, aby bratrovo jméno očistil. Byl taky neuvěřitelně vtipný a milý, no prostě sympaťák na kterého je spolehnutí 🖤.

Tak a teď pár poznatků k YA thrillerům obecně. Zaprvé by mě zajímalo, proč hrdinové těchto románů, když pátrají na vlastní pěst, nepoužívají diktafony?! Vždyť by měli v kapse spoustu důkazů a usvědčujících přiznání... Nebo to prostě je jen nástroj, jak čtenáře více vystrašit, napnout a rozčílit? 😃 A k tomu se vlastně váže ještě jedna myšlenka, která mě ale fakt rozčiluje. Proč v takových knihách, které jsou určeny pro mládež, děti hlavní hrdinové pátrající na vlastní pěst nepoprosí rodiče o pomoc, když jde do tuhého? Proč nejdou na policii, když jim začne někdo vyhrožovat? Trochu mě to štve, neříkám, že tam nemá být žádné nebezpečí (to by potom nebyl thriller) ale nejsou takoví hrdinové, vrhající se po hlavě do nebezpečí, špatným příkladem? Ale to jsou spíš otázky k zamyšlení, nemá to být kritika.

Já jsem totiž dostala přesně to, co jsem od knihy očekávala a jsem velmi spokojená. Trošku zjednodušeně by se dalo říct, že se jedná o kombinaci toho nejlepšího z výše zmíněných knih (Křiváci, Pamatuj na smrt...) Ačkoliv si stále šetřím nejvyšší hvězdičkové hodnocení na něco, z čeho mi fakt spadne brada, Návod na vraždu pro hodné holky je zatím nejlepší knihou ve svém žánru!

Za knihu děkuji Kristině Hlaváčkové a nakladatelství Grada!

Holly Jackson: Návod na vraždu pro hodné holky. Cosmopolis, 2020. 368 stran.

Hodnocení: 4,5✩/5✩