Tři generace, silné osudy a láska ke koním

Recenze na knihu Schovej mě v dešti

Sympatickou australskou spisovatelku Jojo Moyes řadím mezi své oblíbené autory už několik let. A to i přesto, že jen několik z jejích deseti u nás vydaných knih považuji za opravdu výborné, skvělé, dokonalé... Nepatří mezi ně ani tolik oblíbená "Než jsem tě poznala", naopak já jsem si zamilovala například "Stříbrnou zátoku" nebo "Poslední dopis od tvé lásky". Musím ale přiznat, že posledních asi pět let mě Jojo ničím neuchvátila. Knihy, které jsem od ní v posledních letech četla, považuji spíš za lehký nadprůměr. Přesto nelituji jejich přečtení a nic by mě neodradilo od toho, přečíst si i červnovou novinku "Schovej mě v dešti". Ke knížce jsem ale přistupovala střízlivě a bez velkých očekávání. To umocnila i spousta negativních nebo zklamaných recenzí. A proto musím za sebe říct, že já zklamaná rozhodně nejsem!

I v této knize, stejně jako většiny knihy Jojo Moyes, cestujeme napříč generacemi i kontinenty. Hlavními hridinkami jsou zde tři ženy - Joy, Kate a Sabine. Babička, dcera a vnučka. Joy vyrůstala v Hongkongu, který byl až do roku 1997 britskou kolonií. V den korunovace Alžběty II. zde potkává svého budoucího manžela, důstojníka britského námořnictva Edwarda. Po svatbě jej následuje na cestách kolem světa, tam kde je právě převelen, a nakonec se usadí v jeho rodném Irsku.

V další dějové lince se přenášíme do roku 1997. Londýňanka Kate posílá svou šestnáctiletou dceru Sabine trajektem do Irska k babičce a dědečkovi, které neviděly dlouhé roky. Kate si potřebuje vyřešit vztahy s muži a dceru tak nevědomky odsouvá na velejší kolej. Sabine se u babičky Joy a téměř nemohoucího dědy Edwarda nelíbí a vůbec tomu nepomáhá jejich chladné a odtažité jednání...

Autorka zde opět promítla svou lásku ke koním, které sama chová, a udělala z Joy a Edwarda vášnivé koňaře, kteří svůj životní styl. tedy péči o koně a ježdění na nich, vnucují i dceři a vnučce. Zasazení příběhu na irský venkov mě mile potěšilo, mám pro Irsko slabost. Joyno mládí v Hongkongu i dlouhé cesty na lodi, když následovala svého muže mariňáka, byly však neméně atraktivní. Musím se přiznat, že jsem vůbec nevěděla, že Hongkong byl tak hojně osídlen Brity, kteří zde žili prakticky stejným způsobem, jako by žili ve své domovině.

I když název evokuje romantickou zápletku, dočkáme se jí zde jen opravdu zlehka, ale i tak stojí za to. Bohužel musím přiznat, že mi mnoho postav nebylo sympatických. Je ale příjemné sledovat jejich osudy, ať už jde o tři hlavní hrdinky ale i jejich přátele, postav je tady mnoho.

Já nemám moc ráda, když se v knize cestuje napříč generacemi a na osudy jednotlivých postav je kladen přibližně stejný důraz. A toto je "problém" většiny knih Jojo. Musím ale přiznat, že v této knize mi to vadilo spíš jen zpočátku. Co mi vadilo více, bylo to, že kapitoly byly velmi dlouhé. Nejen, že to hodně zpomaluje tempo čtení, já jsem měla problém s tím, že když jsem se do jedné kapitoly pořádně začetla a hltala ten příběh, kapitola třeba po dvaceti stranách skončila a nová kapitola nás zanesla do jiné doby a k jiné postavě a opět jsem se musela dlouho začítat a tak stále dokola. To je podle mě největším mínusem knihy. Už tak je knížka velmi dlouhá a tempo vyprávění je velmi pomalé a myslím si, že právě větší dynamika střídaní kapitol

či jiné uspořádání by přidalo na čtivosti. Samotný příběh byl sice velmi předvídatelný, ale mě pohltil, bavil, ta atmosféra mě vtáhla.

A i když nemohu hodnotit plným počtem hvězdiček, knížka mě rozhodně nezklamala a řadím ji určitě k těm lepším od Jojo. Doporučuji k přečtení, zvlášť pokud se vám líbily předchozí autorčiny knihy.

Jojo Moyes: Schovej mě v dešti. Ikar, 2020. 

Hodnocení: 4⭐/5⭐