Panství Farleigh

Občas sáhnu i po nějakém historickém románu, ale musí mě něčím nalákat. Panství Farleigh mě nalákalo obálkou i názvem, nakonec i anotací. Knížku jsem si půjčila v knihovně a doma mi ležela velice dlouho. Upřednostňovala jsem raději detektivky a thrillery, ale nyní musím říct, že je škoda, že jsem po Panství nesáhla dříve. 


Jsem totiž z knihy nadšená a nutno podotknout, že i lehce detektivní příběh se zde konal.
Vše se odehrává v roce 1941, tedy za druhé světové války, v hrabství Kent, v Londýně a kousek i v Paříži. Válka násilím změnila poměry ve společnosti, především šlechta už nikdy nebude žít tak, jako dříve. Mladí muži odešli bojovat a mladé ženy se zapojují do pomoci, buď jako ošetřovatelky nebo i v administrativě a podobně. Ty odvážnější se účastní odboje, třeba i mimo domov, ve Francii.
Obrovská sídla jako je Farleigh se často mění na polní nemocnice nebo (v našem případě) propůjčují své prostory armádě.
Syn vikáře Cresswella, Ben, do armády vzat nebyl kvůli úrazu, který se mu přihodil těsně před válkou. Místo toho pracuje v Londýně jako agent MI5, ačkoliv jeho blízcí se domnívají, že dělá nudnou kancelářskou práci.
Podobně je na tom i Pamela, dcera hraběte z Westerhamu - majitele Farleigh, která odchází z domova, protože nechce jen nečinně přihlížet válce. Je jí přidělena tajná práce pro "ministerstvo", kde se podílí na dešifrování německých zpráv.
Když se na pozemku Farleigh zřítí parašutista a všichni se domnívají, že se jedná o německého špiona, Pamela a Ben se zase setkávají. Ačkoliv jsou velmi dobří přátelé od dětství, Pamela se co nevidět zasnoubí s Benovým nejlepším kamarádem Jeremym - což Ben těžce nese, jelikož je do Pam zamilovaný 🙂

Jsem za tu romantickou linku v knize ráda i když to není na příběhu to nejdůležitější. Myslím si, že autorka Rhys Bowen tam té romantiky zapracovala tak akorát. Asi bych nemohla číst historický román, který je od romantiky úplně oproštěn. Možná však, že Panství Farleigh by se mi líbilo i bez ní.
Je totiž skvěle napsané, skutečně k jazyku a celkově formě nemám připomínek. Hned na začátku jsem se začetla a dál už jsem nějaké chyby (pokud tam byly) nebo jiné zvláštnosti v textu nevnímala. Příběh mě samozřejmě také moc bavil. Byl napínavý a  odehrával se v zajímavém prostředí. Jak žila šlechta za druhé světové války, to už trochu znám ze seriálu Panství Downton, kterým se kniha možná i inspirovala, možná je tu jen nevinná podobnost. V knize se navíc dozvídáme i o té "administrativní" práci v utajení, kterou dělalo velké množství lidí. Kniha vychází ze skutečnosti i když většina postav je smyšlená, ale rozhodně si autorka nevymýšlí nějaké bludy, protože tak, nebo podobně to skutečně bylo. Jsem za to ráda, protože jsem se alespoň něco nového o historii dozvěděla a přitom zábavnou formou.
Je tu i linka odehrávající se v Paříži, kde po začátku války zůstala druhá nejstarší dcera Westerhamových, Margaret, která si tu našla milence. Je však kvůli němu odvezena do sídla gestapa a vyslýchána, protože byl zatčen jako pracovník odboje.
Pařížská část knihy mě zpočátku moc nebavila, ale rozhodně byla asi nejdrsnější. Nakonec jsem měla pocit, že příběh Margaret byl docela odbyt, hlavně ke konci.
Celkově si myslím, že by si tato knížka zasloužila pokračování, což se ale asi nechystá, vzhledem k tomu, že autorce u nás ke konci loňského roku vyšel druhý román. Jmenuje se Toskánské dítě, sklízí celkem nadšené reakce a já se na něj po tomto zážitku určitě také brzy chystám!

Rhys Bowen: Panství Farleigh. Motto, 2019.  406 stran