Až vysvitne slunce (recenze)

Knihy z edice Srdcovky od nakladatelství Motto mám moc ráda, protože se u nich perfektně odreaguju. Navíc mají luxusní obálky! Ne všechny jsou však výborné, co se obsahu týče, a proto jsem od Až vysvitne slunce přiliš neočekávala. Prostě jsem jen potřebovala sáhnout po nějaké oddechovce. Proto jsem byla nakonec velmi mile překvapená!

Tohle není zrovna nejveselejší příběh, naopak jsem si u něj i pobrečela. Hlavní hrdinka, sympatická Annie totiž vinou přírodní katastrofy (která byla inspirována skutečnou událostí) přijde během chvilky o celou rodinu. Zlomená po nějakém čase odjíždí na své oblíbené místo z dětství, aby se zde dostala z deprese. Přímořská vesnička by na Annie mohla mít blahodárný vliv, zvlášť když zde potká Keatona, svobodného "mládence". Keaton byl vychováván despotickým a zahořklým otcem, který nenáviděl vlastního syna a způsobil jeho zakřiklost. Keaton je obrovský muž se srdcem na pravém místě, nikdy však nezažil, jaké to je být milován...

Je mi jasné, že tenhle scénář zavání červenou knihovnou, ale není tomu tak. Naopak mě překvapila hloubka tohoto příběhu. Ano, je to odpočinkový román, ale rozhodně není bezduchý. Skvělé je, že ač je psýn v "er formě", ve vyprávění se střídá pohled jak Annie, tak Keatona.

Poté, co se naši dva hlavní hrdinové potkají se zdá, že vše už je jen pohádkové. Jistě, je to klišé, ale co jiného čekat od tohodle žánru? Chceme věřit ve šťastné konce a už když po takové knize sáhneme, tušíme, že dostaneme "pohádku".

Snad všechny Srdcovky postupují podle stejného schématu, tedy: hlavní hrdince se přihodí něco ošklivého ---> ona kvůli tomu změní život/přestěhuje se ---> potká milého a hezkého chlapa ---> nad šťastným párečkem se objeví ošklivé černé mraky ---> mraky jsou rozehnány, happy end... Proč ne? Pokud neočekáváte nic víc, určitě budete s knížkou spokojeny. Za mě je to zatím asi nejlepší Srdcovka. 

Jediné, co mi vadilo, bylo to, že autorka Keatona místy líčila jako úplného retarda - jeho zakřiklost zaváněla nějakou psychickou poruchou... Potom se ale zase choval naprosto normálně... Byl to prostě jen velmi citlivý , vnímavý, ale uzavřený velký chlap. Nebylo potřeba z něj dělat blbečka...

Moc chválím nakladatele, že se u všech Srdcovek vyvaroval přechylování příjmení autorek! Nesnáším tento přežitek, stále hojně používaný.

Knížku moc doporučji a těším se na další Srcovky! Hned tři nové by měly vycházet někdy teď na přelomu května a června.

Pokud jste knížku četli/četly, napište mi do komentářů, jak se vám líbila :)

Debbie Macomber: Až vysvitne slunce. Motto, 2019. 376 stran.