Ono poslední léto před válkou

Recenze

Poslední léto je kniha, která klame obálkou. Podle ní jsem totiž očekávala něco ve stylu "austenovské" romance. Román podobný knihám jako je Panství Edenbrooke či před týdnem přečtené Kroniky prachu. Z toho důvodu jsem se do knihy moc nehrnula, historická romance je žánr, který si musím dávkovat a mezi jednotlivými knihami potřebuji několik týdnů méně sladké četby.

Ó jak jsem se zmýlila, tohle nebyla sladká četba a "austenovská" už vůbec ne. K čemu knihu tedy přirovnat? Představte si nejsrdceryvnější román Taylor Jenkins Reid nebo Colleen Hoover a zasaďte jej do období první světové války. Možná příběh místy připomínal Panství Downton, ale v tomto ohledu mi dal víc.

Samotný příběh začíná jen těsně před vypuknutím první světové války. Při jedné letní události se sedmnáctiletá Clarissa seznamuje s pohledným Tomem Cuthbertem. Ačkoliv to mezi nimi ihned zajiskří, jejich vztah nemá budoucnost. Zatímco Clarissa pochází z bohaté rodiny, tzv. "vyšší třídy", Tom je "jen" synem hospodyně na jejich rozlehlém sídle Deyning Parku. A i přesto, že Tom studuje práva na univerzitě, Clarissini rodiče nedají lásce mezi dvěma mladými lidmi pocházejícími z nerovných poměrů žádnou šanci a vztah utnou hned v počátku. Clarissa je však rozhodnuta za svou lásku bojovat a s Tomem se dál vídat, když v tom započne první světová válka a životy všech se obrátí naruby. Mladí muži odcházejí do války mezi nimi i tři Clarissini bratři a Tom samozřejmě také. Už nikdy nebude nic jako dřív, po skončení války budou z Clarissy i Toma úplně jiní lidé a je otázkou, jestli ještě někdy dokážou slepit střepy své lásky.

Tohle byl přesně ten z příběhů, které já nazývám "srdceryvné". Skutečně dokázal rvát srdce, nabudit pocit zoufalství a zmaru, půlku knížky jsem probrečela. Zároveň už jsem dlouho žádnou knížku nedokázala zhltnout v tak rekordně krátkém čase. Na to, že má román nějakých 440 stran, mi na četbu stačil jeden krátký večer a následující ráno. Byl totiž neuvěřitelně čtivý a já jsem měla problém knihu odložit, protože jsem se chtěla samozřejmě co nejdříve dozvědět, zda "ti dva" skončí přece jen spolu.

Ano, je to romantická četba, ale vystavena takovým krutým okolnostem nabývá na dramatičnosti. Místy jsem až měla pocit, že už to autorka přehání s množstvím překážek, které těm dvěma mladým lidem postavila do společné cesty. Ano, jedna věc je válka a její mučivé dopady. Druhá věc je hloupost či mladická nerozvážnost našich hrdinů. V tomto ohledu mě hrozně štvala Clarissa, která mi sice celkově byla sympatická, ale během těch let, která román obsáhnul, udělala tolik hloupých a skutečně špatných kroků, které měly dalekosáhlé následky. Jedním z nejhorších  byl určitě ten, že se nechala ovlivnit vlastní matkou. Ta byla neuvěřitelná až skoro mrcha, která svázaná společenskými pravidly sice věřila, že jedná správně a v zájmu své dcery, ve skutečnosti tomu tak ale nebylo.

Osud byl ke Clarisse a Tomovi krutý stejně jako k milionům dalších mladých lidí v té době. Pokud máte rády historické romance z první poloviny dvacátého století a nebojíte se, že vás příběh moc "semele", tak určitě doporučuji. Já mám poslední dobou opravdu štěstí na výborné knihy a doufám, že v tomto duchu budu i pokračovat.

Judith Kinghorn: Poslední léto. MOBA, 2019. 456 stran. 

Hodnocení 4,5✰/5✰