Pět jazyků lásky

Krátký komentář ke knížce Garyho Chapmana, která mne nedávno oslovila.

Byla to totiž ta nejkrásnější kniha o lásce ze všech těch, co jsem kdy četla a beztak i těch, co jsem nečetla! Dokáže ohromně povzbudit, dodat sílu ale také dojmout a při čtení mi nejednou vstoupily do očí slzy, protože to není kniha pohádek, to je kniha plná reality a pojednává o tom nejdůležitějším, co člověk může mít, dávat, chtít... 

Nejdůležitější myšlenku Chapmana bych ráda vyzdvihla, neboť vystihuje celou knihu a odvíjí se od ní i další autorovy myšlenky. Píšu to sem také pro ty, kteří knížku nikdy číst nebudou, každému se to totiž jednou může hodit.
Všem je známo, že ve vztahu nejdůležitější věcí je láska, bez níž vztah fungovat nemůže. Gary Chapman to ale upřesňuje a říká, že každý z nás má jakousi citovou nádrž, která když je naplněna, člověk je pln lásky, je spokojený a sám může lásku dávat. Proto je ve vztahu důležité, aby každý z partnerů měl svou citovou nádrž naplněnou.
Funguje to tak, že vlastně partneři si navzájem projevují lásku a tím doplňují své nádrže a díky tomu zakoušejí pocity štěstí. Lásku si mohou projevovat jakkoliv, existují tisíce způsobů, problém je v tom, že podle Chapmana existuje hned pět jazyků lásky a je potřeba zjistit, jaký jazyk lásky je blízký mému partnerovi a ten pak používat, abychom mu citovou nádrž naplnili a on ji naoplátku mohl naplnit nám. Mezi těch pět jazyků patří: fyzický kontakt, pozornost, slova ujištění, skutky služby a obdarovávání. Když tedy náš partner bude mít jako primární jazyk lásky např.skutky služby ale my mu budeme lásku projevovat pořád jen slovy (miluji tě), on to nemusí brát jako dostatečný projev lásky a jeho citová nádrž zůstane i nadále prázdná. A přitom by stačilo abychom mu uvařili dobrou večeři nebo pomohli s úklidem. Je to tak jednoduché a dokáže to zázraky. Kdyby si Chapmanovu teorii osvojilo více párů, ubylo by rozvodů a svět by byl hned krásnější!