Recenze na knihu Natálka a svět vzhůru nohama
Jsou knížky, které nám nakladatelé servírují až pod nos, narážíme na ně každým krokem a to nejen na sociálních sítích, ale někdy i na ulici - na billboardech a za vitrínami knihkupectví.
A pak jsou takové knihy, o jejichž existenci nemáme ani tušení a potřebujeme náhodu, aby nás s nimi svedla dohromady. Já si dnes na náhodu zahraju a představím vám knížku, o které bych nevěděla nebýt samotné autorky. A byla by to velká škoda, i pro vás ☺
Knížka Natálka a svět vzhůru nohama je pro děti, které si už umí samy číst a vydalo ji nakladatelství Fragment. Vyšla v edici Čteme s radostí, což je řada knih sestavená podle obtížnosti - Čteme s radostí je řada s nejvyšší obtížností, pro pokročilejší čtenáře a od méně náročných řad (Čteme s obrázky, Čteme spolu, Čteme sami) se odlišuje tím, že už jsou zde menší písmenka a delší věty, samotný příběh je také delší a rozdělený na jednotlivé kapitoly a ilustrace jsou zde jen pro doplnění.
Tahle knížka má tedy dvojí přínos, pomáhá dětem přejít na "náročnější" četbu a zároveň pomáhá tématem, příběhem. Dětské knihy o rozvodu rodičů u nás už nějaké vyšly, napadá mne Ťapka, kočka stěhovavá od Ivony Březinové nebo Julie mezi slovy od Petry Dvořákové. "Ťapka" se ale věnuje spíše střídavé péči a Julie je pro starší děti a taky se zaměřuje na období "po rozvodu". Zato Natálku, hlavní hrdinku Anny Burdové, zastihne čtenář právě v den jejích osmých narozenin, v den, kdy se dozvídá, že se tatínek odstěhoval k jiné paní a s maminkou se chce rozvést. Natálka pochopitelně tuto změnu nese velmi těžce, zároveň na ni ale doléhají i jiné problémy, protože ve škole nemá moc kamarádek a taky se pohoršila v učení.
Postupně však zjišťuje, že nejoblíbenější holka ze třídy nemusí být zároveň i dobrou kamarádkou, že přátelství tě může potkat i tam, kde ho nečekáš, a že táta se sice zamiloval do jiné paní, ale nepřestal mít rád i svoji Natálku.
Příběh je velmi reálný a jsou tu přesně ty prvky, se kterými se může setkat každé dítě, jehož rodiče se rozvádí - odstěhování jednoho z rodičů, smutek druhého rodiče, výčitky, uplácení, seznámení se s novými partnery rodičů a jejich dětmi, víkendové návštěvy a tak dále. Nejdůležitější zde ale je poselství celého příběhu a totiž, že Natálka se s odchodem táty nakonec vyrovná. Přijme jeho novou partnerku a jejího syna, zapomene na to, že se na otce zlobí, sblíží se s matkou, najde si novou kamarádku a nové koníčky (doslova).
A tím by měla pomoct i svým čtenářům - vyrovnat se s rozchodem rodičů a pochopit ho více. Protože v takových situacích rodiče mnohdy nebývají tak sdílní, jak by měli být, utápí se ve vlastním smutku a nenajdou si chvilku, aby řekli svému dítěti: "Nebuď na svého tátu/svou mámu naštvaná/ý, odpusť mu/jí."
A i když si jako dospělí můžeme o Natálčině tátovi myslet cokoliv, dítěti nemůžeme říct, že takový chlap, který opustí svou rodinu, je ...... (doplňte si sami).
Sama jsem knížku opravdu hltala od první stránky, vůbec jsem nečekala, že mě příběh pro děti až tak chytne. Byla pro mě velice smutná, hlavně zpočátku, ale tak je to správně, že autorka rozvod nebanalizuje, nezlehčuje, ale pomáhá malému čtenáři pochopit, co se to děje a jakou roli v tom hraje on. Je super, když dítě vidí, že není samo a že rozvod je dnes (bohužel) již běžnou záležitostí. Sama jsem si tím prošla, sice až v osmnácti, ale nikdo mě na to nepřipravil a pro dítě je to vždy velmi bolestné, ať už je mu osm nebo o deset let víc.
A tady chci zdůraznit, že si rozhodně nemyslím, že knížka je určená jen pro děti, jejichž rodiče se rozvádí/rozvedli. Určitě je vhodná pro všechny děti nehledě na rodinnou situaci, protože s rozvodem se můžou setkat kdekoliv - u spolužáka, u bratrance či sestřenice a podobně - a je dobré, aby věděly nejen co to znamená, ale hlavně aby pochopily, jak se cítí ten, jehož rodiče se rozvádějí. Mohou potom vůči kamarádovi projevit více empatie a pomoci mu.
Málem bych opomněla vyzdvihnout opravdu povedené krásné ilustrace Patricie Koubské. Její obrázky si pamatuji z jiné knihy, kterou jsem jako dítě dostala a která se mi moc líbila, takže teď na mě dýchl závan nostalgie a chuť prolistovat si i onu knížku z dětství.
Abych ale nebyla jen samé nadšení, osobně mi trochu vadila obecná čeština v přímé řeči. Musím však přiznat, že pro děti z Čech může být díky tomu čtení přirozenější a ani si nemyslím, že by použítí obecné češtiny a výrazy jako "...něco strašně důležitýho..." škodily dětem z Moravy ☺ Je to spíš můj osobní problém, jsem na to pedant.
Úplně nejvíc mi ale vadil konec! Tak rychlý a useknutý, já bych četla dál a dál, nevadí, že je to knížka pro sedmileté děti, já jsem se do toho začetla opravdu perfektně. Klidně bych navrhla autorce, ať napíše druhý díl, to by ale nakladatel musel knihu i propagovat a nenechat to jen na samotné autorce.
Já sama Annu Burdovou naprosto obdivuji, podařilo se jí něco, o čem sním už roky - vydat vlastní knihy. Kromě Natálky Anna Burdová ještě napsala a u Fragmentu vydala další dvě knížky: Bětka a Vojtíšek, jak se těšili na Ježíška a Kdo v přírodě čaruje. Můžete se těšit na další recenze ☺ U jiného, méně známého nakladatele pak autorce vyšly ještě tři další pohádky: Báječný den víly Sofinky, Dorotka a tajemný deštník a Kubík se zvířátky na dvorku.
Zde přidávám odkaz na autorčin profil na Databázi knih: https://www.databazeknih.cz/autori/anna-burdova-108213
Napište mi, zda jste něco od této autorky četli, nebo se teprve chystáte. Zaujala vás knížka o Natálce a víte o někom, komu by se mohla líbit? Pokud mě sledujete i na Facebooku či Instagramu, brzy se dočkáte zajímavé soutěže!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Četli jste některou ze zmíněných knížek? Nebo doporučujete jinou? Podělte se!