Mlsná Jenny Colganová

Je tomu asi rok, co se mi do rukou dostala zářivě barevná kniha s názvem Rosiin sladký krámek snů. Zaujala mě obálkou, ale určitě bych se nepustila do čtení nebýt mé kamarádky a kolegyně Peti, která knížku už přečetla a chválila. Obálka mě totiž sice zaujala, ale zároveň odradila od čtení, jakoby říkala: "Totálně přeslazená červená knihovna." Nic pro mě.

Přesto jsem dala na doporučení a do knihy se pustila a nelituji toho. Kniha sladká byla, vždyť i název to hlásá, ale trochu jiným způsobem. Hlavní hrdinka Rosie přijíždí do krásné malé anglické vesničky, aby tu pomohla své staré tetě prodat její krámek s cukrovinkami. Nu a cukrovinek je kniha plná, dokonce některé kapitoly přímo citují knihu o sladkostech. Já na sladkosti moc nejsem, tyhle kapitoly jsem občas i přeskakovala, ale nijak to neubralo na celkovém dojmu. V knize se prolínají dva příběhy, první je ze současnosti, ten Rosiin, a druhý je z minulosti, což je příběh z mládí její tety. Ten je celkově srdceryvnější a dramatičtější a není divu, válka, láska a smrt dokáží vytvořit pořádné drama!

Nepřekvapuje mě, že autorka za tuto knížku dostala cenu za nejlepší romantický román roku. Sama jsem se na Jenny Colganovou více zaměřila a zjistila jsem, že Rosiin sladký krámek snů není její první kniha. V roce 2001 u nás vyšly dva její romány, které ale nezaznamenaly velký úspěch. Teprve poté se Jenny zaměřila na romány se "sladkou" či "mlsnou" tematikou. V roce 2014 u nás vyšel román Báječný krámek s čokoládou. Ten již úspěšný byl, a i když mě nezaujal obálkou tolik, jako ten první, pustila jsem se do něj na základě předchozí zkušenosti.

Tentokrát se děj knihy odehrává v Paříži, kam odjíždí angličanka Anna, po pracovním úrazu v továrně na čokoládu. V nemocnici potkává svou bývalou učitelku francouzštiny Claire, která jí dohodí práci právě v Paříži. Opět se zde prolínají dva příběhy, tím prvním je Claiřin krátký pařížský románek, tím druhým příběh Anny, která pomalu propadá kouzlu tradiční výroby čokolády. 

Není divu, že autorka příběh zasadila do Paříže, sama rodilá Skotka ve Francii žije. Pro mě není Paříž tak ideální romantické a románové místo jako třeba Anglie nebo Skotsko, dokonce mě při čtení iritovaly francouzské výrazy. Ale díky tomu, jak je kniha báječně napsaná, jsem brzy příběhu propadla a zeměpis neřešila.

Je jasné, že po prvotním neúspěchu se Jenny Colganová vydala tím správným směrem a je dobře, že se drží tématu, které už je pro ni nyní typické, ač nemusí být vždycky sladké. Dokládá to i další její román, Ostrov s vůní čerstvého chleba. Z cukrovinek a čokolády přechází na pečivo a já tleskám, neboť už začínalo být trochu přeslazeno. Navíc pečení chleba je teď přece velkým hitem, na což očividně autorka vsadila, když se pustila do takového příběhu.

Z Paříže se vrací zpět do Anglie, konkrétně do Cornwallu z čehož jsem nadšená. Hlavní hrdinkou je opět sympatická třicátnice, tentokrát se jmenuje Polly. Ta po partnerském i kariérním krachu utíká na malý ostrůvek, kde v nehostinné krajině i nehostinném obydlí zakotví a začne péct chléb. Je to již zvykem u Jenny Colganové, že hlavní hrdinkou je žena ve věku kolem třiceti let, hezkého vzhledu, která po předešlých peripetiích opouští dosavadní domov a začíná nový život. Tentokrát nás autorka ochuzuje o druhou dějovou linii, což mi nevadí, ale opět zde nechybí romance. Ač nejsem osobně úplně spokojená s průběhem této romance, a přeji si jiný konec, jsem unešená prostředím, ve kterém se odehrává, i zajímavými lidmi, kteří zde vystupují.

Letos v srpnu vyšlo pokračování tohoto románu s názvem Léto s vůní čerstvého chleba. Já ale zatím nemám v plánu jej číst, jelikož jaksi nevidím důvod, proč by taková kniha měla mít pokračování.

Spíše se těším a čekám na další příběh (ať již sladký nebo slaný) této autorky a doufám, že u nás brzy nějaký vyjde, neboť jich napsala mnohem více, než zatím u nás bylo publikováno.

Obrázek: jennycolgan.com