pondělí 7. listopadu 2016

Kouzelné dětství

Autobiograficky laděné příběhy z dětství pro dospělé.


Hledala jsem nějakou nenáročnou a milou knížku, kterou bych si zpříjemnila chmurné říjnové odpoledne. Nakonec moje volba padla na Pošetilou družičku, knížku, kterou mi před časem doporučila kolegyně a na kterou jsem doposud neměla náladu. Je to útlá knížečka malých rozměrů, hned jsem poznala, že se nebude jednat o nic složitého. Obálka sice moc lákavá není, ale stačí knihu otevřít a hned na první stránce se může čtenář přesvědčit, že se jedná o moc pěkný literární počin.

Pošetilá družička je označována jako román, já bych ji románem asi nenazvala, je na to moc krátká a nekomplikovaná. Nečekejte od ní nějakou zápletku ani příliš napětí. Tak o co tedy jde?

Je to příběh vyprávěný dvanáctiletou židovskou dívkou jménem Gittel a odehrávající se ve dvacátých letech minulého století v antverpské židovské komunitě. Gittel žije s rodiči v Haagu, jenže její rodiče jsou poměrně hádaví a tak už je v rodině pravidlem, že po každé větší hádce si maminka sebere saky paky a malou Gittel a s myšlenkami na rozvod se vydá „už napořád“ ke své matce do Antverp. Většinou toto odloučení nevydrží déle než pár týdnů, a tak je Gittel vláčena mezi Haagem a Antverpami, musí snášet odloučení buď od tatínka a své Haagské kamarádky Mili, nebo od babičky a své nové kamarádky Lucie.

Nenechte se mýlit, toto není příběh pro děti, je to příběh popisující krásu dětství a je určen všem generacím. Dokáže totiž pohladit po duši a vykouzlit úsměv na tváři. Autorkou je Ida Simonsová a při psaní této knihy se inspirovala svým dětstvím. Pravda, asi to nebylo úplně ideální dětství, ale ona ho dokázala brát s úžasným nadhledem a humorem. Tak milou knihu se jí podařilo napsat, ačkoliv si ještě předtím prošla krutým koncem nadějné hudební kariéry a dvouletým vězněním v koncentračních táborech.

Ne náhodou mi proto připomíná jednoho českého autora, Otu Pavla. Smrt krásných srnců je mou nejoblíbenější povídkovou knížkou. Ráda se k ní vracím, neboť je úchvatné, co dokázal vytvořit, ačkoliv život se s ním rozhodně nemazlil. A to je právě to, co jej s Idou Simonsovou spojuje. Oba židovského původu, oba vzpomínají na dětství, které nebylo zrovna procházkou růžovým sadem. Ota Pavel si už jako dítě prošel druhou světovou a zažil deportaci tatínka a staršího bratra do koncentračního tábora, Ida Simonsová tu krutost zakusila na vlastní kůži, avšak už o něco starší.

Jenže Ota Pavel, když na tyto hrůzy vzpomíná ve svých povídkách, najednou nevyznívají tak děsivě, protože on je tak nelíčí. Naopak je to velmi pozitivní kniha, hezkými vzpomínkami se snaží vytěsnit ty zlé. Je to povinná četba a „školní“ četbě se mnoho lidí vyhýbá, ale opravdu povinně by si ji měl každý přečíst. A pokud už jste četli, sáhněte po ní i po druhé, potřetí, dělám to taky. Vzpomínky jsou krásná věc a dvojnásob to platí o vzpomínkách na dětství.

A proto nesmím opomenout zmínit ani Tove Janssonovou. Tuto finskou-švédskou spisovatelku známe především jako autorku řady příběhů o Muminech. Málokdo ovšem ví, že Janssonová má na svědomí i několik autobiograficky laděných povídek a románů. Už je to několik let, co jsem četla Dceru sochaře. Stejně jako Smrt krásných srnců je i toto kniha, na kterou nikdy v životě nezapomenu, to vím jistě! Autorka líčí své dětství prostřednictvím krátkých na sebe navazujících příběhů, které nesou prvky magického realismu, jakéhosi magična, které unáší čtenáře do dětského světa. Stírá rozdíly mezi realitou a fantazií a svou lehkostí a hravostí zanechá čtenáře závistivé. Ano, po přečtení této útlé knížečky budete závidět, že jste sami takové dětství nezažili. Nejraději vzpomínám na příběh o létání, kdo by si nepřál roztáhnout křídla a letět?

Ať už si vyberete kteroukoliv z těchto tří útlých knížeček, můžete si být jisti, že alespoň na chvíli uletíte starostem všedního dne a vrátíte se myšlenkami k dětství tak kouzelnému a bezstarostnému, jak jen dětství může být!


“ Letní dny se úmorně plazily, než konečně nastal den, kdy jsme se vydaly na cestu. O babiččiných narozeninách se všechny její děti a vnoučata zase sešly pod jednou střechou a všichni v jednom kuse mluvili, smáli se a jedli. Alkoholické nápoje se při oslavě nepily, zato káva tekla proudem. Všichni mě považovali za protivu bez srdce, protože jsem v takový pro celou rodinu velký den chtěla jít za kamarádkou. Dostala jsem volno na půl hodiny. Zatelefonovala jsem Lucii, a když jsem skoro s pláčem řekla, jak krátce se budu smět zdržet, těšila mě ,že i za tu dobu toho probereme habaděj.“ Ida Simons, Pošetilá družička

Odkaz do katalogu KKFBZ: http://katalog.kfbz.cz/documents/524867
Odkaz do Databáze knih: http://www.databazeknih.cz/knihy/posetila-druzicka-244537


„Nad ostrůvkem u řeky stoupala do výšky stráň a byla to zvláštní stráň, nebylo v ní žádné kamení, jaké v takové stráni bývá, ale hebký vysoký pažit na plošinkách mezi mohutnými duby; sem se chodila pást zvěř a tudy klusala pít k řece. Byla to vlastně krásná zahrada anebo také zámecký park, ale jinak to byla zahrada smrti, mohla se jmenovat ‚smrt krásných srnců‘. Už před časem sem přišel Karel Prošek, vzal Holanovu hlavu do dlaní a nasměroval ji na hnědou tečku v té stráni: ‚Holane, běž!‘ A Holan, včera ještě štěně, vyrazil, jako by lovil odpradávna. Chytil vítr, aby ho srnec neucítil, a běžel lehce, podoben babímu létu.“ Ota Pavel, Smrt krásných srnců

Odkaz do katalogu KKFBZ: http://katalog.kfbz.cz/documents/173443
Odkaz do Databáze knih: http://www.databazeknih.cz/knihy/smrt-krasnych-srncu-591



 „Já si létala. Ze začátku jsem poletovala u stropu jako moucha, pak jsem se odvážila oknem ven. Nejdál jsem doletěla napříč ulicí. Ale když jsem klesala klouzavým letem, vydržela jsem ve vzduchu co nejdéle, až na dno studně. Tam jsem se rozběhla, odrazila se od ulice a vznesla jsem se znovu vzhůru. Netrvalo to dlouho a lidé si mě všimli. Nejdřív jen zírali, pak začali volat a ukazovat a sbíhali se ze všech stran. Ale dřív než dorazili, rozběhla jsem se a byla jsem znovu ve vzduchu, smála jsem se a mávala jim. Vyskakovali za mnou. Běželi pro žebříky a rybářské pruty, ale nebyly jim k ničemu. Tak jen stáli a toužili po tom, aby mohli létat.“ Tove Jansson, Dcera sochaře


Odkaz do katalogu KKFBZ: http://katalog.kfbz.cz/documents/524867
Odkaz do Databáze knih: http://www.databazeknih.cz/knihy/posetila-druzicka-244537

Žádné komentáře:

Okomentovat

Četli jste některou ze zmíněných knížek? Nebo doporučujete jinou? Podělte se!