Americké štěstí

Židé žijící v Americe v první polovině 20. století - to je ústřední motiv románu Sirotek č.8, který jsem právě dočetla. Jeho autorka Kim Van Alkemade je pro nás ještě neznámá, vždyť tento román je jejím debutem, ale já věřím, že brzy se to změní a její jméno bude i u nás "něco" znamenat, podobně jako jména Gilly Macmillan nebo třeba Shari Lapena. V USA letos totiž vyšel její druhý román Bachelor Girl a taktéž se jedná o historickou fikci. Ačkoliv není fikce jako fikce, jelikož Sirotek č.8 je inspirován mnoha skutečnými událostmi, i když hlavní postavy jsou naprosto smyšlené. O to více láká k přečtení a objevení některých zajímavých faktů. Co je v knize smyšlené a co není se navíc čtenář dozví na konci knihy, kde je asi deset stran věnovaných právě těm faktickým informacím. Určitě ale doporučuji přečíst si je až po přečtení románu.

Nasnadě je otázka, jak k tomu tématu autorka přišla. Odpověď je jednoduchá - Kim Van Alkemade je potomkem Evropských Židovských emigrantů. Tatínek byl Nizozemec a maminka potomkem východoevropských Židů. Když se začala zajímat o svůj původ, prý neměla v plánu napsat román, ale inspirace bylo tolik, že se přímo nabízelo převést ji do románové podoby. 

Hlavní hrdinkou je Rachel Rabinowitzová, která se v roce 1919 ve svých čtyřech letech ocitá shodou nešťastných událostí v židovském sirotčinci pro nejmenší děti. Oddělena od svého staršího bratra musí čelit samotě a taky lékařským pokusům zdejší mladé doktorky Mildred Solomonové. Jakožto čtyřleté dítě si však neuvědomuje skutečnou podstatu toho, co s ní doktorka Solomonová provádí a proto si k té mladé ženě vytvoří pouto a důvěru. O tom, co tehdejší "léčba" jí a dalších malých dětí znamenala a co způsobila, se Rachel dozvídá až ve svých čtyřiceti letech, po té, co v domově pro židovské seniory, kde pracuje, potkává umírající doktorku Solomonovou.

Kruh, který začal v domově pro sirotky a končí v domově pro seniory, se uzavírá. Dostane se Rachel omluvy? Bohužel pro Rachel se však skutek pomsty může změnit v nechtěné milosrdenství.

Pokud ve vás tajemná obálka evokuje představy o  nějakém historickém thrilleru až hororu popisující zvěrstva sirotčince, tak jste na špatné adrese. (Mimochodem obálka originálu je mnohem příznačnější - viz obrázek vlevo.) Tahle knížka není příliš dramatická. Dobře se čte i když počet stránek je trochu přehnaný. O sto stránek méně by knize prospělo.

Zvědavost podněcuje střídání kapitol z minulosti a ze současnosti. Tam kde jedna kapitola ze současnosti končí, nastupuje další kapitola z minulosti, která většinou vysvětlí otázky, jež se právě objevily. Škoda toho, že jsou kapitoly na střídačku vyprávěny v ich a er formě, bez jakéhokoliv grafického odlišení, takže hlavně zpočátku působí trochu zmatečně. Je pro to ale vysvětlení - příběh z minulosti je vyprávěn vypravěčkou proto, že sama Rachel si dětství příliš nevybavuje, zpočátku jen mlhavě a čím více se snaží, tím více si vzpomíná.

Jednotlivé kapitoly jsou možná trochu delší než je běžné a tak, i když zvědavost vybízí čtenáře číst dál, občas je lepší knihu po kapitole odložit a vrátit se k ní až za pár hodin. Přesně tak jsem se knihou probojovávala já, a proto mi trvalo celý týden ji přečíst. Podle mě toto není kniha na jedno odpoledne.

Ten čas strávený čtením ale stojí za to. Židovská tématika je zajímavá ačkoliv většinou se k ní dostáváme ve spojitosti s druhou světovou válkou. Holocaust to je to, co probíhalo na druhé straně planety, zatímco v New Yorku byly na dětech v sirotčinci prováděny lékařské pokusy. Ač Rachel srovnává doktorku Solomonovou s Mengelem, sama si uvědomuje, že život v sirotčinci byl to lepší, co ji mohlo v životě potkat (vyjma pokusů). Na rozdíl od běžných státních sirotčinců měly ty židovské bohaté sponzory a dětem se tu nevedlo zrovna nejhůř. To si Rachel uvědomovala ale až po útěku, když se u ní objevila touha se vrátit a stesk po domově. 

Homosexuální tématika je tu podle mě už trochu navíc. Je samozřejmě cílem autorky aby to působilo co nejvíce "normálně", jenže má přesně opačný efekt - kvůli podmínkám v jakých Rachel vyrůstala  vytváří dojem jakéhosi stigmata, něčeho, co by se neobjevilo, kdyby dívka vyrůstala v normální rodině, běžných podmínkách.

Sama Rachel není moc sympatickou hrdinkou, ale její osud vyvolává lítost a taky otázky. Měla by se líp, kdyby vyrůstala ve své původní rodině, se svými chudými rodiči? Byla by jiná? Co kdyby se nikdy nedostala do dětského domova? Nebo kdyby nebyla židovkou? A co teprve kdyby se narodila v Evropě? Dožila by se vůbec těch svých čtyřiceti let?

Je skvělé, když kniha dokáže vyvolat takové otázky, ale snažit se přemýšlet nad odpovědí je naprosto zbytečné.

Kim Van Alkemade: Sirotek č. 8. Přeložil Lumír Mikulka. Baronet, 2016.  396 stran.